|
Anet Z
Česalky |
|
|
Akinka (rodným jménem Anet z Česalky) je typickou představitelkou svého plemene. Má úžasnou povahu, kterou nás stále překvapuje. Přesně vycítí, jakou má člověk náladu, a snaží se mu za každou cenu pomoci. Přijdete z práce, ze školy, vždycky vás vítá. Venku je velice temperamentní, živá, miluje aportování. Doma se chová velmi klidně a mile. Na procházkách zbožňuje hru "s lístečky" a neakceptuje, že zrovna není podzim :-)
Border kolie jsou pro mě tím NEJ... plemenem. Slovy nedokáži vyjádřit, jak mě toto plemeno ohromilo. Ale každý, kdo zná ten "bordeří" pohled, neustálé vynucování si házení míčů (i kdybyste se přetrhli, nikdy nebudete házet tak rychle, jak byste měli!), plnění povelů rychlostí světla (dokonce i těch, které ještě nebyly vysloveny), ví, o čem mluvím.
Pokud můžete poskytnout čas, pohyb, zaměstnání a hlavně lásku, získáte výborného společníka s jedinečnou povahou!
Věřím, že vás toto plemeno "okouzlí" nejen svou neuvěřitelnou inteligencí, aktivitou, ale zejména svou jedinečnou povahou a "duší" a že vám přiroste k srdci stejně jako mně...
Aki se narodila ve vrhu 6 štěňátek - čtyř pejsků a 2 feneček. 2 pejsci jsou blue-merle, ostatní černobílí. Její sourozenci se jmenují: Akim, Aran, Aris, Aron a Arina. Aris (pokud vím) žije v Polsku a věnuje se agility a flyballu. S Aranem (Hardy) jsme se potkali na agility táboře na Smržovce v roce 2000 a 2001. Na parkuru vypadal nádherně! Arina se věnuje s paničkou zejména sportovní kynologii a pokud se vidíme, je to na MR BOC. No a Akímek, to je náš (můj rozhodně) nejoblíbenější sourozenec. Do něj se snad musí zamilovat každý! V povaze jsou si s Akinkou hodně podobní, ulízaní a mazliví... Shoda jmen je jen náhoda (no, na náhody nevěřím...), a tak se občas na závodech stává, pokud hladím Akima a mluvím k němu. "Akí, Akí", Akinka žárlící vedle nechápe :o) Myslím, že se tento vrh opravdu vydařil a hlavně štěňata se dostala do rukou lidí, kteří se jim opravdu věnují a přestože Border collie "Z Česalky" se chlubí jen jedním vrhem, určitě se neztratí!!!
Přivezli jsem si ji až ve čtyřech měsících (30. ledna 2000), kdy jsme se (jak už
to bývá...) jeli "jen" podívat na štěňátka. O výběru nebyla příliš řeč, jelikož
u chovatele byla pouze ona a blue-merle pejsek. Vždy jsme chtěli fenečku, a
jelikož nás maličká, miloučká a šikovná "Anetka" okouzlila, nebylo co řešit. S
agility jsme začaly až v roce 2002, čemuž se hodně lidí diví. Já jsem si ale
Akinku pořídila, protože mě zaujalo plemeno Border collie, a to všemi svými
vlastnostmi, povahou a v neposlední řadě i vzhledem.
V dnešní době mi přijde hodně smutné, když si lidé pořizují borderku jen s
vidinou úspěchu, ať už pro jakýkoliv druh výcviku, především v agility. O
plemeni často vědí jen pramálo...
Ze všech her nejvíc na světě miluje tu „s
lístečky“ (pro ty, kteří tuto zábavnou činnost ještě neviděli – šoupám nohama po
zemi a střeštěně poskakuju (co by člověk pro ty své jedinečné miláčky neudělal,
že? Sousedi si stejně už dávno
myslí, že patřím do nějakého
ústavu:o))
v listech a
ona je chytá, popadne jeden z nich (nejradši má žluté, ale pravda je, že v
afektu je jí to celkem jedno) a skrz něj štěká a ještě ztřeštěněji skáče okolo.
Akinka je prostě jedinečná…
podává mi kolíčky při věšení prádla, hledá mi po bytě ztracenou rukavici, na
procházce se vrací pro (mnou nebo Maze) ztracenou hračku. Pořád se usmívá a vždy
dokáže zahřát u srdíčka. Když mi není dobře, pozná to (někdy dokonce ještě dřív
než já) a nehne se ode mě. Strká mi hlavičku do podpaží, olizuje slzy a svým
pohledem a chováním mi říká: "Já jsem tady." A takto se projevuje i u ostatních
lidí, které zná a má ráda.
Poslední dobou se často vysmívá Maze... když nás na procházkách potkávají cizí lidé, vždycky se jim více líbí Akinka... typují jí tak na tři roky a Mejunky si často ani nevšimnou ;-) Akuška měla problémy s pacinkou, ale poslední půlrok je ve skvělé kondici a od té doby, co je zase zatěžována stejně jako May, je to to nejšťastnější "štěňátko" na světě :-)
____________________________________________________________________
